Kameny zmizelých

Ještě před osmdesáti lety žila v Pečkách a Velkých Chvalovicích početná židovská menšina. Některé rodiny zde léta hospodařily, některé se k nám přistěhovaly při velkém rozvoji města v 19. století. Pamětníci vzpomínají na velký Steinův statek, který stával v dnešním prostoru pod Tescem, nebo na železářství pana Eislera. Židovští obyvatelé města tu žili, podnikali, pracovali, měli zde své přátele, lásky…

Jejich osudy v našem městě utnula druhá světová válka, konkrétně příkaz sbalit si jen nejnutnější a nastoupit do transportu AAc z Kolína do Terezína 9. 6. 1942. A tak naši sousedé kolem data 5. 6. opustili své domovy, sepsali na místní stanici oznámení o odstěhování a odjeli do Kolína.

9. 6. na kolínském nádraží pak nastoupili do transportu a při průjezdu Pečkami se jim naskytl poslední pohled na jejich město…

Z pečeckých a chvalovických Židů, o kterých v transportu víme, se vrátila pouze Milena Mautnerová. Eislerovi, Freundovi, Hipschovi, Steinovi i Kleinovi z Chvalovic po příjezdu do Terezína pokračovali hned 12. 6. v cestě do likvidačního tábora Trawniki.
Novomanželé Karel Allina s Milenou Hermanovou (svatbu měli v Terezíně) s maminkou Mileny a jejími dvěma bratry žili v Terezíně až do ledna 1943 a 1. 2. nastoupili do transportu do Osvětimi.
Paní Mautnerová se synem Karlem zůstala v Terezíně do roku 1944. Ani oni se nevyhnuli dalšímu transportu. Paní Mautnerová odjela v říjnu do Osvětimi. Karel Mautner se pravděpodobně přes Osvětim dostal do Dachau, kde se dožil konce války, ale domů se již nevrátil. Zemřel v Dachau 18. 5. 1945. Jeho sestra, Milena Mautnerová, přežila hrůzy koncentračních táborů. Po válce bydlela v Kolíně.
Paní Picková zemřela v Treblince.
Pan Herman do Terezína odjel po svém zatčení v Praze již v roce 1941. Jeho rodina přijela transportem 9. 6. 1942. Celá rodina zahynula v Osvětimi.
Paní Krátká, provdaná mimo židovskou komunitu, po udání, že na ulici nenosí židovskou hvězdu, byla zatčena. Zemřela v roce 1943 v Osvětimi-Birkenau.

Emilie Čechová, rozená Russová, na rozdíl od své sestry, Růženy Russové unikla transportům (v době odjezdu byla hospitalizována v nemocnici). Do konce války žila v Pečkách. Její manžel a syn byly povoláni do pracovního tábora v Postoloprtech pro vězně ze smíšených židovských rodin. Synovi se podařilo v roce 1945 utéct, manžel se vrátil až po osvobození tábora na konci války.

Osudy našich sousedů připomínají Kameny zmizelých – bronzové dlažební kostky se jmény a osudy obyvatel našeho města, vsazené do chodníků před domy, ve kterých před lety žili.